Padá hvězda, něco si přej (3. kapitola)

3. prosince 2014 v 19:53 | Anie |  Padá hvězda, něco si přej
Tak konečně jsem napsala 3. kapitolu povídky Padá hvězda, neco si přej. Je trochu delší, berte to jako vánoční speciál, sice ještě nejsou Vánoce, ale všichni na ně nejspíš už čekají. Doufám, že se vám bude líbit. Allons-y!

Předešlé kapitoly:


Kapitola 3.

Asteroid jménem Vánoce


http://www.thedragonweb.com/wp-content/uploads/2013/12/doctor_who_christmas_2005_011.jpg


Anna otevřela dveře TARDIS a vyšla ven, Doktor s Donnou ji následovali.

"Vítejte na asteroidu jménem Vánoce." řekla Anna.

"Vážně se ten asteroid jmenuje Vánoce?" zeptala se překvapeně Donna.

"Rozhlédněte se okolo." řekla Anna se šibalským úsměvem na tváři.

Donna i Doktor se rozhlédli okolo, stáli v lese, což by nebylo až tak překvapivé, ale tohle nebyl obyčejný les, byl to les vánočních stromků. Najednou se před nimi objevil pár Oodů.

"Slečno, čekali jsme na vás." řekl ten nalevo stojící směrem k Anně.

"Vy dnes nejdete sama? Kdo jsou oni?" zeptal se druhý.

"To je Doktor a to je Donna, jsou to mí přátelé, nechtěla jsem dnes být sama." odpověděla Anna.

"Jistě slečno, rozumíme vám." řekl ten nalevo a vypadalo to, že je v jeho hlase slyšet smutek.

"Pojďte." řekla Anna Donně a Doktorovi.

Doktor zamknul dveře TARDIS a vydal se za Annou a Donnou, které byly ponořeny do rozhovoru s Oody.

"Můžu vás vyrušit? Jaktože jsou na tomto asteroidu Oodové? A kolik vás tu je?" zeptal se Doktor.

"Je tady asi padesát Oodů. Poslala jsem je sem poté, co se nechtěli vrátit na svou domovskou planetu a plnit roli sluhů. Byla to posádka té rakety, co jsme před chvílí viděli, část Oodů se vrátila a část se usadila tady." řekla Anna a trochu se oklepala zimou.

"Na, tady máš." řekl Doktor a podával jí svůj kabát.

"Ne, to je v pořádku," odpověděla Anna, "jsem hvězda, není mi zima."

"To možná jo, ale před chvílí ses oklepala a máš na sobě jenom lehké šaty, takže si ho vem." odporoval jí Doktor a přehodil Anně kabát přes ramena, nespokojeně ho přijala.

Anna je vedla lesem až na paseku, kde byl připraven stůl s vánoční hostinou.

"Posaďte se, prosím." vyzvala je Anna.

"Oodové s námi jíst nebudou?" zeptala se Donna, která si všimla, že u stolu je pouze šest židlí.

"Ne všichni," odpověděla Anna, "tady Ood Delta a Odd Éta s námi povečeří, ostatní jsou ve svých příbytcích a mají hostinu tam."

Usadili se, Doktor seděl v čele stolu, Anna seděla naproti němu, Ood Delta seděl po Doktorově pravici a po jeho pravici seděl Ood Éta, Donna si sedla po Annině pravé ruce.

Ood Éta se postavil a pronesl: "Smím vás poprosit o přípitek?"

Všichni se zvedli a vzali do rukou sklenky.

Ood Éta pokračoval: "Chci připít na vás, Doktore a Donno, protože pokud jste přátelé Anny, pak jste i našimi přáteli. Ale hlavně chci připít na tebe, Anno, protože nás znovu opustíš a my tě dlouhou dobu neuvidíme, chci na tebe připít, protože jsi toho pro nás tolik udělala."

"Na zdraví a váš dlouhý život." doplnila Anna. Všichni si se všemi ťukli a napili se.

"Teď je čas na vánoční crackery," vykřikla Anna a chvíli zněla jako dítě a ne jako mnoho let stará hvězda, "začni ty, Doktore."

Doktor roztrhl svůj cracker a z něj vypadla myš na klíček.

"Něco mi říkalo, že ji jednou budeš potřebovat," řekla Anna, "pro případ nouze."

"Aha, děkuji." řekl Doktor s úsměvem a zastrčil myš do vnitřní kapsy saka.

"Teď ty, Donno," vyzvala Anna Donnu, "ale dej pozor, je to křehké."

Donna opatrně roztrhla svůj cracker a vyndala z něj malou skleněnou lahvičku se třemi malými diamanty uzavřenou korkovou zátkou.

"To jsou slzy hvězd," řekla Anna, "tvůj děda chtěl vždy nějakou hvězdu, tohle jsou takové malé náhražky za hvězdu, ale nesmí zapomínat, že už jednu hvězdu má doma, má tebe, připomeň mu to."

"Děkuji." odpověděla Donna dojatě a zastrčila lahvičku do kapsy.

"Teď vy." vyzvala Anna Oody.

Oddové roztrhli své crackery společně a z obou vypadly zvláštní klíče.

"Kdybyste se někdy chtěli vrátit na svou domovskou planetu, připravila jsem vám na Dárkovou louku dvě rakety, kterými můžete všichni odletět." vysvětlila Anna.

"Děkujeme." řekli Oodové společně.

"Tak a teď já." řekla až s dětským úsměvem Anna.

Roztrhla svůj cracker a z něj vypadly zlaté kapesní hodinky, na jejichž ciferníku byly samé dvanáctky.

"Děkuji." řekla směrem k Oodům.

Pak byla večeře. Všichni jedli, bavili se, smáli se a dělali ty věci, co lidé o vánočních hostinách obvykle dělají. Potom se vydali stejno cestou, jakou přišli, zpět k TARDIS, rozloučili se s Oody a vešli do ní.

Když byli uvnitř, Anna nejdřív vrátila kabát Doktorovi a pak řekla: "Tady pro vás mám nějaké malé dárky. Věci, které jsem po svém zrození měla u sebe." a podala každému malý balíček.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 tomato tomato | E-mail | Web | 4. prosince 2014 v 14:50 | Reagovat

Moc povedené ;) Těším se na další díl!

2 - monika - - monika - | Web | 5. prosince 2014 v 20:22 | Reagovat

ahoj, máš u mě tu cenu za soutěž:
http://monika-graphic.blog.cz/1412/cena-za-soutez-c-86-02

3 Plačící anděl Plačící anděl | Web | 10. prosince 2014 v 17:43 | Reagovat

Opět se mi líbí to spojení, ty narážky na Doktora, to je super. Zkus se ještě víc rozepsat ohledně popisu jak děje, protože tam příliš spěcháš, tak v popisu prostředí. přeju hodně štěstí a těším se na další kapitolu. ;)

4 Litteris Litteris | E-mail | Web | 28. prosince 2014 v 14:28 | Reagovat

Hezké :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama